K večeru jsme uložili psy pěkně do stínu a vydali se konečně vyzkoušet nedalekou ferratu (Via ferrata Loser) u Altaussee. K ferratě se jede po horské cestě, kde se platí mýtné 8 euro za auto. Zaparkovali jsme kousek od horské chaty na místě s božským výhledem. Už samotná cesta k ferratě byla celkem výživná a pro slabší povahy je lepší nekoukat dolů. Jenže to by pak člověk přišel o ty nádherné výhledy! Těsně před vstupem na ferratu je jeskyně a když jsme se chystali, probíhali pod námi kamzíci.
Via ferrata Loser. Pro mě to bylo naprosté poprvé. Kromě toho, že jsem s Tomem párkrát byla lézt venku v lomu a několikrát na umělou stěnu, nemám žádné pořádné zkušenosti. A hned po chvíli se ukázalo, že se mě můj muž rozhodl řádně prověřit. Proboha, lidi, pokud nemáte zkušenosti, fakt tam nelezte :-). Neříkám, že se to nedá, ale některé úseky byly šílené a nebýt Tomáše, který mě doslova vytáhnul, tak tam nejspíš visím ještě doteď :-).
Když to zhodnotím zcela upřímně, nejsem si jistá, jestli bych si znovu troufla. Lezení pro začátečníka je to opravdu náročné. Na druhou stranu ty výhledy na štíty hor a pocit šílené euforie stály za to. Poslední úsek byl nejhorší, protože jsem měla naprosto odrovnané ruce. Neměla jsem sílu se přitáhnout a přitom všude kolem spousta bobků od kamzíků, kteří se po útesech pohybují jako ryba ve vodě. Tak moc jsme malincí a zranitelní…
Závěr výstupu byl vtipný, Tom mě vytáhl a sevřel mezi kolena a já si říkala, že ono to manželství (partnerství) je tak strašně fajn. Člověk není nikdy sám a už napořád má po boku někoho, kdo mu v nouzi podá pomocnou ruku, nohu, jakoukoli končetinu. Nouze to byla převeliká, ale vítězný pocit přebil všechno. Do kempu jsme se vrátili v 11 hodin večer a psi nás vítali tak bouřlivě, že to nejspíš neocenil nikdo kromě nás. Rychle jsme je nacpali ňamkami, ať neruší okolí, a běželi venčit a krmit. S kyselým úsměvem jsem si vzpomněla na Hancze, jak mi říkala, že společně strávený čas naše psí kluky stmelí. Jasně :-). Byli tak stmelení, že si chtěli chvilku ukousnout hlavu. Naštěstí nikdo nepřišel k úrazu a večeře vše poléčila.
