Ráno jsme vyvenčili, sbalili stan a udělali bojovou poradu na téma Kam dál? Rozhodli jsme se vynechat Orlí hnízdo. Četla jsem různé informace a nechtělo se nám riskovat, že se nakonec nahoru se psy nedostaneme. Takže další cíl na naší cestě byl zámek Neuschwanstein. Z časových důvodů padlo také rozhodnutí omrknout zámek a pokračovat přes noc do Francie.
Protože bylo docela vedro, zajeli jsme chlupáče okoupat k řece a vyrazili. V Salzburku byla šílená zácpa, takže původní plán, kdy jsme chtěli být u zámku kolem páté, se ukázal poněkud nereálným. Když jsme se nakonec dostali do Schwangau, začlo pršet. Navíc v městečku je problém zaparkovat. Všechna parkoviště mají označení pouze pro hosty (restaurace apod.), a nebo je tam od určitých hodin úplný zákaz. Hádám, že prostě nechtějí, aby jim tam lidi přespávali v autech a karavanech.
Ačkoli nejsme z cukru a noční výšlapy nám nevadí, počasí bylo proti nám. Nechtělo se nám zmoknout a pak vézt mokré psy a všechny věci v autě. Zámek jsme si prohlídli od cesty a vyrazili se najíst před dlouhým přejezdem. Ale ejhle, přestalo pršet :-). Nedalo nám to, otočili jsme se na patníku a s plnými pupky se rozhodli dobýt zámek, který jsem měla v hledáčku už pěkně dlouho.
Zaparkovali jsme úplně mimo u cesty mezi loukami a vyrazili snad tou nejdelší cestou k zámku. Stálo to za to, protože nasvícený zámek byl fakt nádherný. Z fotek je sice celkem prd, protože jsme neměli stativ, ale rozhodně ta noční výprava stála za to. Kupodivu jsme i v tom mrholení a tmě potkali pár dobrodruhů, kteří měli zřejmě stejnou touhu tento skvost navštívit stůj co stůj.
Nakrmení, protažení, trošku mokří jsme se tedy napasovali do auta a vyrazili na náš asi nejdelší přejezd do Francouzských Alp.
