Původně jsme měli v plánu pokračovat v cestě, ale protože je La Grave opravdu kouzelné, rozmysleli jsme si to. Cítili jsme se už celkem unavení, takže jsme se psy šli jen na krátkou procházku poblíž kempu, uložili je a šli si užít všeho, co kemp nabízel.
Takže minigolf. Ten tam radši nehrajte, protože to je fakt level pro mastery :-). Asi 80% se nedá (!!!) zvládnout. Pak jsme šli do bazénu. Pro mě ideální kombinace. Výhled na vrcholky tyčící se kousek před námi, pasoucí se krávy, voda.
A zase se potvrdilo, že opravdu odpočívat nezvládneme příliš dlouho. Kousek od La Grave je totiž via ferrata d’Arsine a nemohli jsme si příležitost nechat ujít. První problém tedy nastal v hledání ferraty. Kroužili jsme kolem asi půl hodiny, ale nakonec se podařilo. (heuréka!).
Ferrata byla hodně pohodová, takže i přes znatelnou únavu po celém našem dosavadním putování, jsem to i já zvládla celkem s přehledem. Vydrápali jsme se do výšky 1850m a celé nám to trvalo hodinu.
Po návratu jsme ještě vytáhli psy na procházku a šli úplně opačným směrem než běžně. Míjeli jsme stádo krav (zřejmě to, které jsem obdivovala z bazénu) a trošku mě znejistělo, jak čučely a cpaly se až ke kraji ohrady. Jeden kousek vypadal jako býk a vzhledem k tomu, že pak se muselo projít brankou přes jejich území, odmítla jsem pokračovat :-). Cyklista, který nás míjel, vypadal v pohodě a nezdál se být ve stresu, ale neměl psy, že.
No a tohle bylo završení našeho pobytu v nejkrásnějším místě, které jsem zatím měla možnost navštívit. Já vím, že těch úžasných míst je spousta, ale já jsem fakt cítila, že tady prostě patřím. Vůbec by mi nevadilo v La Grave strávit celou dovolenou. Nebo celý zbytek života :-).
