Můžete se s námi exkluzivně vydat na trasu, kterou jsme si naplánovali a riskli s vozíkem a ukázalo se, že to byl docela zlověstný nápad :-D.
Trasa: Zamazalky – Kraví hora – Zamazalky
Délka: 11,6 km
Terén: s vozíkem/kočárkem to nezkoušejte 😀
Vyrazili jsme z obce Kuroslepy. Lesní cestičkou jsme se napojili na modrou značku, která lemovala říčku Chvojnice. Ve chvíli, kdy jsem řekla, jak je cestička parádní pro kočár, se samozřejmě úplně změnil terén a došli jsme do bodu, kde bylo jasné, že máme na výběr se vrátit/přebrodit na druhý břeh/přenést vozík a doufat, že to nebude horší. Muž rozhodl za celou skupinu, že pokračujeme. Popravě jsem ani nic jiného nečekala :-D. Bylo třeba vozík po úzké pěšině plné kamení a kořenů přenést, pak už byl terén maličko lepší. Museli jsme tedy všechny věci z vozíku vyndat, protože stan a spacáky a všechny capiny kolem z kočáru udělaly těžký tank.
Když jsme dorazili na Panorama – vyhlídka, bylo jasné, že musíme trasu upravit. Ne, nehodlali jsme se vracet nebo vymýšlet cokoli kolem, jen jsme trasu zkrátili, aby bylo reálné dorazit do cíle plus mínus podle plánu. A taky nehledat místo na spaní s přetaženými unavenými dětmi..
Dále jsme pokračovali po značce, někde nad námi byla zřícenina Levnov (Ketkovický hrad), tam jsme ale nešli. Ráda bych se tam podívala, ale tentokrát nám to vůbec nevycházelo časově. A hlavně je třeba šetřit síly, když má člověk za zadkem 2 děti a 4 psy :-D. Protože bylo fakt horko, rozhodli jsme se pro osvěžení s malou zacházkou k Senoradské kantýně. Super místo připravené na děti a nepřipravené na lidi, co NIKDY nenosí hotovost. Moc jsme si tam toho tedy dát nemohli. Spokojili jsme se s tatrankami, tyčinkami a nějakým pitím. Na nic víc nám nezbylo.
Během pauzy jsme využili toho, že si děti žily vlastním životem a plánovali, co dál. Před námi Kraví hora. Tušili jsme, že dostat se nahoru bude asi oříšek, ale rozhodli jsme se to risknout. Kousek za trampskou osadou byl most. Spousta schodů, vozík od kraje ke kraji. Naštěstí kolemjdoucí trampící nabídli pomoc. Byli to první lidé, co nám sami od sebe podali pomocnou ruku. Trampská osada hodně lákala k tomu zůstat, chlápek hrající na kytaru byl předzvěstí pohodového večera, ale nakonec přeci jen zvítězila chuť po tom být sami a neopouštět plán.
Na vrcholek Kraví hory jsme museli jít na etapy. Cesta byla prudká, hodně to klouzalo a dole nám tvrdili, že se tam s dětmi a vozíkem nedostaneme :-D. Vozík jsme nechali dole a nejprve nahoru dostali sebe a děti. Pak se Tom v druhém kole vracel pro vozík. Dole mu paní z chatky říkala, zda tam chce jít, že cesta není úplně dobrá pro náš povoz. Nebyla, ale co už s tím. Byli jsme tam! Na Kraví hoře!
Pak už zbývalo jen nakrmit hladové krky, připravit nám “ložnici” a užít si krásný večer.
Druhý den po snídani jsme pokračovali v cestě. Zbýval nám jen krátký úsek k autu. I když… s dětmi a vozíkem na téhle trase není žádný úsek dostatečně krátký :-D. Z Kraví hory jsme se dostali jen díky přenášení vozíku přes 3 spadlé stromy. Pak už se pokračovalo po cyklostezce až do cíle.
