Protože jsme chtěli prožít naše výročí svatby nějak speciálně, rozhodli jsme se vyrazit do lesa a rovnou přes noc! Popravdě se nabízí i spousta dalších možností, jak zažít romantiku, ale mít u toho i trošku komfort, případně si dopřát nějaký wellness, ale usoudili jsme, že jsme už dlouho s vořechy i dětmi nespali venku. A bylo jasno.
Trasa: Kozlůvky – Klapinov – Skalný – Hostýn – Chvalčov
Délka: 10,3 km
Sjízdnost: S terénním kočárem nebo cyklovozíkem se dá projet, ale je zde pár horších úseků, které bych bez muže s naloženým vozíkem nezvládla.
Odpoledne, nebo spíše teda v podvečer, jsme dorazili na parkoviště kousek od rozcestníku Kozlůvky, rozcestí. Tam jsme přebalili věci z auta pěkně na vozík. Hlavně na nic nezapomenout. Oblečení, stan, spacáky, voda, jídlo, pleny… Chvilku nám to zabralo, byla to ta otravnější část cesty, ale děti si daly svačinu a my to nakonec bez nějakých větších kolizí zvládli.
Vůbec jsem netušila, zda trasa bude sjízdná s vozíkem. Při plánování jsem se snažila koukat na panoramatické pohledy na mapu, letecké pohledy, co se dalo, to jsem volila zpevněnou cestu, ale na druhou stranu s Tomem a tahouny se málokdy bojím, že něco nedáme 😃.
Začátek červené vypadal dobře. Potkali jsme celkem dost lidí se psy, až mě to zaskočilo, protože Hostýnské vrchy mám v hlavě pořád jako takové to příjemné místo s malou koncentrací lidí. Ale žádná hrůza. To se o cestě, která se z fajn pěšiny do kopce proměnila v kamenité a rozryté koryto, kde já bych to musela otočit, protože bych rozhodně nezvládla vytlačit. Tom se zapřaženými psy dostal taky zabrat, ale akce byla úspěšná.
Původně jsme chtěli ještě odbočit na zříceninu Obřany. Jen bez vozíku, vyjít nahoru, okouknout a pokračovat v cestě. Jenže z toho důvodu, že jsme z domu zase vyjeli dost později, než bylo v plánu, děti navíc začínaly být protivné, usoudili jsme, že si to necháme na jindy a teď zvolíme cestu nejmenšího odporu a půjdeme hledat fleka na spaní.
O půl osmé večer jsme dorazili na rozcestí Klapinov. Nádherné dokonalé místo s výhledem a vším, co od takového výšlapu čekáte. Jen tam bylo dost větrno, tak jsme popošli ještě kousek dál mezi stromy do lesa a postavili si tam útočiště pro dnešní noc. Děti i vořeši dostali véču, já zalezla do stanu uspat prcky a pak jsme měli domluvené randíčko venku na karimatce. Uspávání nakonec bylo dramatické. Ležíme a vidím silné světlo, které nám bliká před stanem. Napadlo mě, proč sakra Tom chodí s čelovkou kolem stanu (měla jsem ho odepnutý, protože bylo dost vedro). A ono se ukázalo, že to jsou blesky. Kolem nás se to točilo, sem tam se ozvala rána a mně nebylo dvakrát příjemně. Předpověď samozřejmě nic takového nehlásila. Děti usnuly pozdě, bouřka se prohnala kolem nás a my zůstali suší. Ale trošku jsem se bála, maličko.
Ráno jsme zabalili věci, dali si snídani, kafe a pomalu pokračovali po zelené na Skalný. Cestou jsme se rozhodli pro jistotu doplnit trochu vody ve studánce Mojena. Byť jsme věděli, že dnes v podvečer už budeme u auta, bylo celkem horko a nechtěli jsme to nechat náhodě. Minuli jsme Bukovinu a špacírovali do kopce na Hostýn. Cesta byla v pohodě sjízdná, jen se pořád tlačilo nahoru a nahoru. Kolem Hostýna už jsme naráželi na více turistů, ale to se dalo čekat.
Kousek pod Svatým Hostýnem je tábořiště pro poutníky, kde jsme si uvařili oběd a dali pauzu. Potom jsme se po asfaltové silnici prošli podívat k bazilice, hodili si rodinné foto a pelášili dolů. Kousek jsme šli po silnici, jelo to pěkně, tak jsme usoudili, že to je nejlepší volba.
Chtěli jsme se napojit na červenou značku vpravo, ale svodidla nám jaksi neumožnila a zvedat vozík se vším nákladem se nám úplně nechtělo. O kousek dál svodidla končila a vyšlapaná cestička slibovala, že se na značku dostaneme. Byl to tedy šílený sešup dolů, prcka jsme vytáhli z vozíčku a Tom opatrně táhl celý náklad dolů. Z červené jsme se pak ještě kousek odpojili, protože se nám nechtělo riskovat, že to zase bude tankodrom. Proti původnímu plánu jsme v cíli u auta byli podstatně později, ale celá akce vyšla naprosto dokonale.
