Chtěli jsme navázat na předchozí výlet a zároveň se dostat až k jezerům. Protože bylo pořád dost horko (ano, v půlce června neskutečné teploty, na turistiku nic moc), rozhodli jsme si to usnadnit a posunout se autem o něco blíž. Projeli jsme kamenným městečkem Besse a pokračovali horskou cestou k Chalet Jasserand. Nevím, jestli bych do toho šla znova :-). Cesta byla dobrodružná, srázy dolů, žádná svodidla a radši ani nedomýšlím, jak bychom řešili situaci, kdy by naproti jelo další auto…
Od parkoviště u Chalet Jasserand jsme se napojili na Tour d’Oisans a šli směrem k Plateau d’Emparis. Z cesty jsme uhnuli doprava a pak už jsme jen počítali jezera cestou. Bylo jich tam hned několik a netroufám si říct, které bylo nejkrásnější. Krajina byla nádherná, mraky jsme měli doslova nad hlavami, zdálo se, že člověk natáhne ruku a bude se jich moct dotknout.
Psy jsme nechali na vodítku, protože to všude zase svištělo a oni mocně čuchali a nechtělo se nám nahánět nevychovance, kdyby se nedejbože stalo, že by někdo neposlechl (že, Bandi?). Nutno podotknout, že tento výlet byl snad první, kde jsme nebyli sami. Tu a tam jsme potkali nějakého turistu nebo skupinku, jednoho člověka se psem. Na druhou stranu, když to srovnám s výstupem na Lysou horu, tak jsme vlastně pořád byli dost opuštění.
Od Lac Noir to bylo jen kousek k Lac Lérié. A ty hory! Stála jsem hodně nejistě ve (snad) bezpečné vzdálenosti a s úžasem koukala dolů. Stačilo by zavrávorat a člověk by letěl. Naposled. Stáčeli jsme to zase směrem k parkovišti, minuli spoustu sněhových ostrůvků. Dex se s nadšením válel a futroval sníh horem dolem. Celá trasa měla asi 10km s převýšením necelých 500 metrů, což bylo pro unavené tělo super bonus.
