Protože malebných kostelíků a výhledů z vrcholků není nikdy dost, našli jsme si na mapě další úlovek. Autem se dalo dojet celkem daleko a po zaparkování nás čekaly asi 2 km cesty ke kostelíku.
Hned po vystoupení z auta jsme slyšeli zvonce. Trošku mě to zarazilo, krávy jsou sice milá zvířátka, ale raději je mám někde v ohradě nebo alespoň bez psů. Cestou jsme byli obezřetní a psy si drželi pořád blízko u sebe, cesta byla lemování kravskými lejny, ale osobně jsme ty krasavice nepotkali.
Po pohodovém úseku jsme došli k planině, kde začalo stoupání po kamenech směrem k vrcholku. Doposud byla cesta vhodná i pro kočárky, dále už jen po svých nebo v nosítku.
S každým dalším nastoupaným metrem jsme sice funěli, ale výhledy byly naprosto okouzlující. Hovínko jsme na cestě potkali jen jedno, to nás uklidnilo, že terén už ani pro místní vysportované kravky nejspíše moc nebude :-D.
Na vrcholku se vám dostane té nejlepší odměny, jakou si turista žádá. Výhledy na všechny strany a pro mě zase okouzlující kostelík. Možná vypadal jako kopie toho včerejšího, ale mně se tyhle kamenné stavby líbí moc.
Udělali jsme si malou pauzu, doplnili tekutiny, postarali se o hygienu nejmenších členů výpravy a vyrazili zpátky do nížin. Krávy ani pastevecké psy jsme naštěstí nepotkali, ale větší smečka žije v kopci naproti, ty jsme slyšeli štěkat několikrát.
My jsme parkovali kousek před vyznačeným parkovištěm, ale o tom jsme neměli tušení, takže pokud si trasu chcete zkrátit, můžete popojet ještě o něco blíž a čeká vás tak “jen” samotné stoupání do nebes ke kapličce sv. Nikola.
