V malebném Bastu jsme byli několikrát už při naší minulé návštěvě na jaře, ale nikdy jsme tam nešli pěšky přímo z kempu. Je pravda, že s počasím v Chorvatsku je to trošku těžké, podél vinic je cestička poměrně rozpálená a stínu je poskromnu, ale troška potu, který vás to bude stát, se určitě vyplatí prolít!
Bast se nachází na jižním konci tunelu Sveti Ilja a v roce 2011 zde žilo 126 obyvatel. Obdivovat budete především krásnou kamennou dalmátskou architekturu a nádherné výhledy na hory i moře.
První odpočinkovou pauzu jsme si dali na lavičce u hřbitova. Za zády tak máte krásný kostel a před sebou kromě místa věčného odpočinku nebožtíků také krásný pohled na hory a moře pod vámi.
První odpočinkovou pauzu jsme si dali na lavičce u hřbitova. Za zády tak máte krásný kostel a před sebou kromě místa věčného odpočinku nebožtíků také krásný pohled na hory a moře pod vámi. My jsme ještě pokračovali o kousek výš. A to hned dvakrát. Když totiž šlapete a máte pocit, že se vám jde fakt lehce, že ten odpočinek byl opravdu k dobru, není to nikdy jen tak. Po zdolání části kopce mi došlo, že jsme u hřbitova zapomněli odrážedlo a přilbu :-D. Tak šup zpátky dolů.
Chvilku přišla pochybnost, zda v tom vedru opravdu pokračovat a nespokojit se s tím, co už se nám naskytlo. Ale chuť dojít až do cíle byla silnější. Takže zase přepnout do funícího módu a pěkně do kopce.
Stoupání je to opravdu veliké, ale na druhou stranu je trasa krátká, takže se člověk netrápí příliš dlouho. U rozcestí, které ukazovalo směr ke kostelíku, který byl dnešním cílem, jsme dočerpali vodu. Ke kostelu to už pak bylo jen pár desítek metrů.
Crkva sv. Roka je taková ta typická kaplička v gotickém stylu. Všechny jsou podobné a mně se moc líbí. Přes okénko jsme nakoukli dovnitř a po krátké kochací pauze jsme vyrazili zpátky ke hřbitovu pod námi a ještě jsme si trošku zašli na dětské hřiště, o kterém jsme věděli už z minulého výletu.
Trasa je v pohodě dostupná i pro sportovní kočárky, jen poslední kousek až ke kostelíku je cesta trošku užší a více kamenitá a zužuje se. Nicméně pořád jdete do kopce, takže se připravte, že si pěkně máknete. Naopak cestou dolů se majitelé kočárku bez brzdy mohou s odpočinkem taktéž rozloučit :-).
