První pořádný výlet začínal z vesničky Besse nedaleko La Grave. Besse se nachází v nadmořské výšce 1550m a je zastavěný typickými kamennými domy. Ulice jsou tak úzké, že v situaci, kdy v protisměru potkáte auto, jeden z vás zkrátka musí uhnout. Rozhodně na vás dýchne kouzlo starých časů a ještě k tomu je zde skvělý startovací bod pro další túry.
My jsme měli v plánu jít po červené značce Tour d’Oisans k jezeru Lac Noir. Člověk míní a Alpy mění. Bylo úmorné vedro, téměř žáden stín a nahoře jsme my i psi mleli z posledního, tak jsme se rozhodli skončit dřív a rozdělit si túru na etapy. Vyšplhali jsme se k velkému parkovišti u Col Saint-Georges a celá trasa měla něco kolem 10km. Nahoře na parkovišti stálo osobní auto a kolem něj rodinka. Pravděpodobně se nahoru vyvezli a na místě se kochali výhledem. Ten stál za to, ale příjemné bylo hlavně to, že jsme se nahoru vydrápali vlastními silami.
Začínali jsme na nějakých 1550m a končili ve výšce 2250m. Převýšení přes 700m na necelých 5km nám dalo pěkně zabrat. Navíc to vedro… Spálila jsem se, nikde kolem potůček pro psy, kde by měli možnost se svlažit, šílená výhěň. Cestou dolů jsme zastavili u kovových koryt, kde se psi napili a udělali si soukromé lázně :-). Výhledy? Připadá mi to už jako ohraná písnička, ale takovou nádheru jsem v životě neviděla. Navíc jsem někde četla citát:
Kdo neviděl Besse a Emparis, neviděl nic.
A pod to bych se podepsala.
A to, co jsme nahoru nastoupali, jsme logicky museli sejít zase pěkně zpátky dolů. Což se zapřaženými psy znamenalo buď to, že půjdou celou dobu u nohy, nebo odrovnaná kolena. Pouštět jsme je nechtěli, vzhledem k tomu, jaký sviští provoz kolem nás byl. I když jsme byli všichni zpečení, i přesto meli všichni do jednoho pořád dost elánu na to, aby sviště vyčmuchávali, a bylo nám jasné, že by nejspíš nepohrdli a chopili se šance nějakého sviště pěkně prohnat.
Do kempu jsme se vrátili až kolem šesté večer. Utahaní, rudí od slunka, s nákupem, pro který jsme si skočili do obchůdku v La Grave. Zbytek večera jsme se už jen váleli a přemýšleli, jak to uděláme druhý den, abychom se přece jen dostali k Lac Noir, ale nemuseli šlapat stejnou trasu jako dnes.
