Na výlet do Cannes jsme chtěli vyrazit bez psů. Jednak proto, že jsme měli líbánky a chtěli jsme si užít i maličko času jen sami pro sebe, ale hlavně jsme věděli, že v tom vedru, ve městě by si to pejsani moc neužili. Zaparkovali jsme v boční uličce kousek od moře. Prošli jsme se na pláž, zaplavali si na výběžku z balvanů, protože jsem neměla plavky a nechtěla jsem, ať si někdo všimne, že mám jen obyčejné spoďáry :-). Oproti La Grave bylo v Cannes opravdu horko a celkem vlhko.
Cestou po pobřeží jsme míjeli davy, spousta lidí se placatila u vody. Podívali jsme se do přístavu a pak se jen toulali tam, kde nás to zaujalo. Bez průvodce, bez toho, aniž bychom věděli, která místa v Cannes člověk musí vidět. Nádherné uličky se klikatily celým městem, užili jsme si nádhernou vyhlídku, popovídali si s paní, která neuměla anglicky, my neuměli francouzsky, ale někdy si lidé prostě rozumí i beze slov. Takže jsme zjistili, že ona žena byla v Cannes taky na výletě. Jen tedy výletovala poměrně nedaleko domoviny, byla z Monaca. Vysvětlit jí, že jsme z České republiky, se nám nepodařilo.
Naprosto nevědomky jsme zabrousili do uličky plné francouzských vlajek, kde byla restaurace na restauraci. Místo působilo kouzelně a my jsme záhy zjistili, že se jedná o nejznámější uličku v Cannes. Toť naše setkání s Rue du Suquet. A protože jsme celé líbánky strávili poměrně low costově, rozhodli jsme se povolit opasky a poslední den ve Francii si užít. Takže jsme se nacpali ve francouzsko-italské restauraci, stálo to hrozně moc peněz, ale na druhou stranu plné břicho = spokojené břicho.
V kempu nás čekala zase obrovská vlna radosti ze shledání, jako ostatně kdykoli, kdy se se psy nevidíme déle než minutu třeba při vynášení koše nebo odchodu na záchod :)). Udělali jsme si procházku do parku a šli spát.
