Po druhé noci v našem (ne)útulném bunkru v kempu jsme posbírali všechny věci, nacpali je do auta (ano, když už člověk ví, že se jeho cesta chýlí ke konci, nebalí vše tak důkladně jako na začátku, kdy má strach, aby se mu tetris v autě nezbořil jako domeček z karet). Čekala nás cesta do Itálie k jezeru Lago di Garda. Chtěli jsme vzít psy okoupat k moři, ale ani po 20 km cesty podél pobřeží se nám nepodařilo najít vhodného fleka. Buď šlo o pláže, kde se se psy nesmělo, nebo tam nebyl vhodný přístup.
Šli jsme se alespoň na chvíli protáhnout a narazili jsme na jakýsi tunel, který se tvářil, že by nás u toho moře mohl vyplivnout. Myslím si, že to místo sloužilo spíše jako noclehárna pro bezdomovce, ale když není zbytí… Psi se s nadšením vrhli k první kaluži, načež přišlo rozčarování z toho, že ta voda je nějaká divná. Akce nakonec nebyla úspěšná, protože vstup do moře byl možný jen při překonání balvanů, které byly oslizlé od řas a nechtěli jsme riskovat, že si tam někdo zlomí jednu z 16 nohou.
U Lago di Garda to poměrně žilo. My jsme cíleně vyjeli na kopec a prošli se mezi vinicemi (asi?) a měli možnost se na jezero podívat shora. Cesta se stáčela dolů k jezeru, kde se psi konečně mohli okoupat. Proběhl pokus o společnou fotku, ale protože už byla tma a my neměli stativ, nedá se to považovat za úspěšnou akci.
U auta jsme si udělali poslední piknik, nakrmili psy, uvařili si špagety tutti de la frutti a cítili se lehce provinile, že zrovna v Itálii děláme se špagetami tuhle zrůdnost. Hodinu po půlnoci jsme naskočili do oktávky a vydali se zpátky do České republiky. Palubní počítač na nás zablikal 4082 km a 63 hodin v autě. To je solidní výkon. Náš první společný manželský roadtrip <3.
