Další část naší cesty vedla k jezeru Gerlos. Místo jsme si našli přes Park4Night a doufali, že se tam bude skutečně dát jakž takž přespat. Už samotná cesta byla výživná, jeli jsme přes Krimml, v 1600m se nám otevřely nejen nádherné výhledy, ale zároveň se ukázala i děsivá hloubka propasti pod námi. Zaplatili jsme mýtné 9,5 eur a za tmy se doplahočili na místo. Očividně se jedná o profláknutý spot, protože tam kempilo asi 5 nebo 6 dalších aut. Bylo nám to celkem jedno, protože jsme měli v plánu jen přespat, rozdělit si tak cestu do Švýcarska, ráno se projít na východ slunce a pokračovat dále.
Ráno jsme se tedy vyhrabali z postele a vyrazili podél jezera ulovit pár kýčovitých okamžiků před odjezdem. Bohužel přes vrcholky hor se k nám sluneční paprsky nedostaly, tak jsme si alespoň dali rozcvičku (https://en.mapy.cz/s/pujuvoguge). Cesta vedla přes ohradu, která byla označená a bylo tam upozornění na nebezpečí a že je nutné mít psa na vodítku. Naštěstí pro nás nebyla nikde ani noha. Prozatím.
Když jsme se vrátili, zavřeli jsme psy a vydali se na louky znova. Tentokrát s jasným cílem. Dohoda zněla tak, že se setkáme u kamene, který byl kousek od cestičky. Byla jsem rychlejší, sedla si a čekala. Kolem to začlo cinkat. A to tak, že čím dál víc. Tom pořád nepřicházel a já se uchichtávala při představě, jak je tam někde zalezlý v kapradí a kolem něj krouží to stádečko. Jenže i na mě došlo. Jedna z krav byla zvědavá pro mě nepřijatelným způsobem. Začala ke mně utíkat, takže jsem naprosto statečně opustila značku a schovala se za rohem :-). Konec dobrý, všechno dobré. Setkali jsme se, nikdo neutrpěl újmu, ale fakt jsem byla ráda, že jsme bez psů. Potom už byly krávy naprosto všude. Kolem karavanu, u vody, na okolních srázech…
Po snídani jsme se sbalili a rozloučili se s tímhle kouzelným místem. Před námi byla cesta do Graun, které je proslulé věží čnící nad hladinu jezera.
