Protože malebných kostelíků a výhledů z vrcholků není nikdy dost, našli jsme si na mapě další úlovek. Autem se dalo dojet celkem daleko a po zaparkování nás čekaly asi 2 km cesty ke kostelíku. Hned po vystoupení z auta jsme slyšeli zvonce. Trošku mě to zarazilo, krávy jsou sice milá zvířátka, ale raději je mám někde v ohradě nebo alespoň bez psů. Cestou jsme byli obezřetní a psy si drželi pořád blízko u sebe, cesta byla lemování kravskými lejny, ale osobně jsme ty krasavice nepotkali. Po pohodovém úseku jsme došli k planině, kde začalo stoupání po kamenech směrem k vrcholku. Doposud byla cesta vhodná i pro kočárky, dále už jen…

V malebném Bastu jsme byli několikrát už při naší minulé návštěvě na jaře, ale nikdy jsme tam nešli pěšky přímo z kempu. Je pravda, že s počasím v Chorvatsku je to trošku těžké, podél vinic je cestička poměrně rozpálená a stínu je poskromnu, ale troška potu, který vás to bude stát, se určitě vyplatí prolít! Bast se nachází na jižním konci tunelu Sveti Ilja a v roce 2011 zde žilo 126 obyvatel. Obdivovat budete především krásnou kamennou dalmátskou architekturu a nádherné výhledy na hory i moře.  První odpočinkovou pauzu jsme si dali na lavičce u hřbitova. Za zády tak máte krásný kostel a před sebou kromě místa věčného odpočinku nebožtíků…

Protože cesta z Baška Voda do České republiky byla pro nás na jeden zátah s mrnětem nereálná, rozhodli jsme se udělat si pauzu a stavit se cestou na Krk, kde jsme ještě nikdy nebyli.   Hledání skryté pláže a Mohorov Po příjezdu na ostrov jsme se potřebovali protáhnout. Kromě procházky jsme měli v plánu najít nějakou ukrytou pláž a tam se okoupat. Odpoledne nás pak čekala cesta do kempu.  A tak jsme vyrazili lesními cestičkami, které se křižovaly s cyklotrasami (haha, Chorvatsko na kole je díky “kvalitní” síti cyklostezek opravdu radost) k místu s názvem Mohorov. Donedávna se věřilo, že jde o pozůstatky kostela, ale nakonec se ukázalo, že se…

Tenhle vrcholek jsme si vybrali úplně náhodně. Chtěli jsme se přiblížit někam, odkud se už budeme šplhat. Nejsme až tak líní, ale plahočit se x kilometrů v horku a teprve potom začít stoupat k výšinám, nám přišlo jako zbytečná ztráta času. Na místo jsme částečně šli dvakrát. Jednou s vořechy, kdy jsme došli snad do 1/6 cesty. Já tehdy bláhově myslela, kolik jsme toho už nenašlapali a že bychom to možná měli dotáhnout až do konce. Haha :-). Byli jsme fakt teprve na začátku a dobrodrůžo bylo před námi. Terén jsme zhodnotili jako schůdný, nicméne vzhledem k tomu, že to byla cesta kamenitá a příkrá, nechtěli jsme riskovat a rozhodli…

Ačkoli by si jeden řekl, že vyšlapat si “jen” do výšky 446m nad moře bude pohodička s prstem v nose, nakonec se ukázalo, že nám to Mali Hlam nedá zadarmo. Nešlapali jsme od nuly, a i přesto se pořádně zapotili :-). Po odpolední koupačce ve Vrbniku jsme se přesunuli na lesní cestu, kde nebyl zákaz vjezdu, jen cedule upozorňující, že vjíždíte na vlastní nebezpečí. A je to tak, cestička pro nás byla sjízdná (Hubert má holt podvozek celkem vysoko), ale nejsem asi kompetentní zhodnotit, zda to zvládnete s jakýmkoli autem. My vyšli odtud.  Cestička je široká, jde se téměř po rovině, míjíte kouzelný domek a vinice. Místo má skutečně genius…